Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kandidáti KSČM pro senátní volby 2008


 

 

Mimořádný sjezd zastupitelů a poslanců všech úrovní města Moskvy zvolených za Komunistickou stranu Ruské federace (21.8.2014)

 

       20140821_145846.jpg

  

     Na pozvání představitelů Komunistické strany Ruské federace (KSRF) v Moskvě jsem se ve   čtvrtek zúčastnil mimořádného sjezdu konaného v Kulturním pavilonu 69 v těsné blízkosti olympijského hotelu Kosmos, kde jsem byl i ubytován. Sezvaní zastupitelé a poslanci, zvolení za KSRF v Moskevské oblasti, za přítomnosti zahraničních hostů ze Španělska, Palestiny, Sýrie, Vietnamu, Jemenu, Bulharska a České republiky, diskutovali o mimořádné situaci na Ukrajině, ale také dolaďovali způsob vedení kampaně k blížícím se komunálním volbám v Rusku. Jednání sjezdu byli přítomni také někteří významní hosté a straničtí přestavitelé. Namátkou lze jmenovat například „veterána“ komunistického hnutí a posledního předsedu Nejvyššího Sovětu SSSR Anatolije Lukjanova či „rudého“ starostu Novosibirska Anatolije Lokotě.

     Mimořádný sjezd probíhal ve velice emotivní atmosféře za bedlivé pozornosti velkého počtu zástupců médií. Jedním ze stěžejních cílů celé akce bylo ustavení „Jednotné vlastenecké fronty pomoci Novorossiji – Rudá Moskva“ (JVF), která bude zplnomocněna naplňovat a koordinovat pomoc KSRF potřebným oblastem na Ukrajině. Po přijetí manifestu JVF a zvolení její koordinační rady byla také sjezdem schválena výzva prezidentu Vladimiru Putinovi, aby oficiálně uznal „Novorusko“, a to i na mezinárodní úrovni. To je doposud mezinárodně neuznaným konfederativním státem, založeným v květnu 2014 na odtrženém území Ukrajiny spojením Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky v jeden celek.

     Velice zajímavým bylo vystoupení poslance Luhanska Andreje Požidaeva, který ve své řeči neopomněl připomenout, že na Ukrajině probíhá antioligarchické, antifašistické a také socialistické povstání, které se místní vláda snaží potlačit teroristickou operací po „americkém způsobu“, tedy metodami, „osvědčenými“ v Asii, Africe a Latinské Americe. Požidaev dodal, že se v Luhansku již rozvinula humanitární katastrofa, kdy chybí voda, jídlo, energie a to jen díky tomu, že „vládnoucí Porošenkova junta“ vede válku proti svému národu. Své vystoupení zakončil „armádní kulkou“ raněný poslanec, nyní léčící se v Moskvě, konstatováním, že je tak zcela jistě do tří měsíců čeká zima a hlad, a proto nutně potřebují reálnou ruskou pomoc a ne jen dojemná slova ze strany představitelů Evropské unie a USA.

     Po ukončení jednacího bloku k Ukrajině požádal o slovo poslanec Státní Dumy a první tajemník KSRF v Moskvě Valerij Raškin a podrobně popsal situaci v politickém systému Moskvy. Za aktuální stav hrozící „skoro úplným krachem“ mohou podle poslance zejména moskevské exekutivní orgány, díky kterým jsou mnozí Moskvané apatičtí a nechtějí jít ani k blížícím se komunálním volbám. Kritice neušla ani liberální moskevská média, která informují o krizi na Ukrajině většinou jen ze „západního gardu“. Pro nás v ČR tedy nic nového!

      Poslanec Moskevské městské Dumy Nikolaj Gubenko zmínil ve svém vystoupení již obecně známý fakt, že zatímco Obama říká, že Spojené státy budou chránit každého Američana kdekoliv na světě, tak Rusku bych chtěl toto právo upírat. Novorusko je tedy potřeba co nejrychleji uznat a jeho občany také chránit.

     Po vystoupeních ruských funkcionářů KSRF a některých dalších poslanců a zastupitelů jsem byl vyzván, abych vystoupil za zahraniční účastníky. Ve svém referátu jsem popsal situaci související s volbami do Evropského parlamentu v ČR a aktuální stav a procesy, které se tam nyní odehrávají. Dále jsem zmínil některé specifické aspekty blížících se komunálních voleb v ČR, společně s bližším popisem naší předvolební kampaně. Vystoupení jsem zakončil postojem KSČM, ale i „oficiálních míst ČR“ a silně tendenčně prozápadních českých sdělovacích prostředků, k Ukrajině dnešních dní.

     Moje dvoudenní návštěva v Moskvě však obnášela i další pracovní jednání. Setkal jsem se postupně s již zmíněným poslancem Státní Dumy Ruské federace Valerijem Raškinem, jeho poslaneckým kolegou Vladimírem Rodinem či například s asistentkou poslance Leonida Kalašnikova Aljonou Beloklejcovou.

     V reprezentativních prostorách „Moskovskoj gorodskoj Dumy“ jsem byl přijat předsedou frakce KSRF v tomto orgánu Andrejem Klyčkovem a vedoucím poradců komunistických poslanců Sergejem Timochem, od kterých jsem obdržel pamětní medaili Moskevské městské Dumy.

     Velice podnětnou byla i krátká schůzka s profesorem Michailem Karlovičem, členem Volného (nezávislého) ekonomického sdružení Ruska a Mezinárodního svazu ekonomů.

     Kromě těchto oficiálních setkání jsem byl průběžně kontaktován četnými ruskými sdělovacími prostředky, ze kterých byl vyzdvihl celostátní ruský deník pro politiku a ekonomii „Kommersant“ či další významné médium „Russkaja planeta“.

 

 

Diskuze k výročí pádu komunistického režimu nepostrádala věcnost ani emoce

 

cabada.jpg

 

V pondělí 30. listopadu 2009 se konala na Filozofické fakultě ZČU bilanční diskuze pod taktovkou plzeňského AS CPSSU. Zařadí se do kategorie úspěšných? Svou tématikou a zajisté také výběrem hostů mohla nabídnout velmi kvalitní zážitek. Diskuze se týkala dvacátého výročí pádu komunismu. Téma samo o sobě vyvolává řadu různých názorů a pocitů. Jak celá akce nakonec dopadla a jaké názory na naši mladou demokracii v ní zazněly? To zodpoví následující reportáž. 

      Jak jsem již zmínil, přizvaní hosté opravdu měli co nabídnout. Byl mezi nimi významný český politolog Ladislav Cabada, signatářka Charty 77 a judaistka Věra Tydlitátová, reprezentant KSČM a kandidát do parlamentních voleb Jiří Valenta, kulturní činovník Ivan Jáchim a jako poslední Jiří Kotek, jeden z hybatelů Občanského fóra na Karlovarsku. 

     Jako první se slova ujala předsedkyně AS CPSSU Iveta Ptáčníková. Poděkovala všem panelistům za účast a stejně tak i početnému publiku. Diskuzi pak moderoval první místopředseda AS CPSSU Milan Severa

     Prvním panelistou byl Ladislav Cabada. Ten především vyjádřil svůj podiv nad tím, jak se staré politické elity v naší zemi uměly brilantně přizpůsobit okolnostem a vycítit zavčasu vlastní konec. Též vyzdvihnul progres českého státu od sametové revoluce a zvláště pak ekonomický rozvoj, který s sebou ale ruku v ruce nesl úpadek českého venkova. Svou řeč zakončil konstatováním, že přes všechny problémy převládají v polistopadovém vývoji klady. 

     Druhou v pořadí byla Věra Tydlitátová. Ta se zaměřila zejména na své osobní zážitky z disentu. Posluchače zaujala popisem dobové atmosféry husákovské normalizace v Praze, která byla v jistém ohledu umírněná oproti ostatním městům. V Praze například výslechy Státní bezpečnosti nebyly tak tvrdé, samizdat se šířil jednodušeji a chartistů bylo mnohem více než kdekoliv jinde. Dále se zaměřila na složení personálního zázemí kolem Charty 77, které bylo natolik ideově nesourodé, že nemohlo vytvořit trvalou politickou sílu v novém státě. Po revoluci pak byla řada chartistů velmi rozčarována, protože výsledná situace nesplnila jejich dřívější rozličná očekávání. 

     Třetím vystupujícím byl Jiří Valenta. Předem je potřeba sdělit, že jeho odvaha osamoceně hájit názor ,,poražených“ zasluhovala do jisté míry obdiv. Jako jediný prezentoval názor, že svoboda, která v ČR v současnosti panuje, není úplná. To demonstroval primárně na příkladu, že lidé nemohou své názory projevovat zcela bez obav z postihu. Sankce ovšem není nijak oficiální, spíše v podobě předsudků a znevýhodňování v pracovním procesu. Dále zmínil, že po zásadní změně minulého režimu netoužila jenom nepolitická veřejnost. Rozčarování nad režimními praktikami panovalo rovněž mezi členskou základnou KSČ. Výstup zakončil zmíněním negativ, jež demokracie skýtá. Zde uvedl problematiku zadluženosti, nemožnost zajištění kvalitního bydlení a nezaměstnanost. 

     Čtvrtým panelistou byl Jiří Kotek, jenž předvedl asi nejemotivnější vystoupení, které evokovalo atmosféru revolučních dnů. Barvitě posluchačům popisoval zvonění klíči a tvrdost policejních zásahů. Zmínil též nutnost vnímat svobodu nejenom coby privilegium, ale také jako určitou odpovědnost. Na konec pak dodal, že žít v dnešní době je mnohem komplikovanější a mladým to v určitých aspektech nezávidí. Tehdejší doba byla totiž jasně čitelná, stačilo jít s davem a nevyčnívat. 

     Jako poslední se ujal slova Ivan Jáchim. Analyzoval problematiku českých elit v moderních dějinách. Za jejich klíčový znak označil devastaci, kterou započala nacistická okupační správa a umocnila poválečná komunistická garnitura. Posluchačům posléze detailně vysvětlil otázku vzniku a šíření samizdatu, včetně represí, jimiž totalitní aparát čelil nezávislým aktivitám. 

     Následně probíhala emotivní rozprava, směřovaná hlavně na zástupce KSČM Jiřího Valentu. Její podstatou byla především reflexe komunismu po dvaceti letech znovunabyté svobody a limity transformace současné KSČM, dané slabou vůlí odsoudit zločiny z éry 1948-1989.

 


 Jak citovat tento text

 HOLÍK, Josef. Diskuze k výročí pádu komunistického režimu nepostrádala věcnost ani emoce [online]. E-polis.cz, 3. prosinec 2009. [cit. 7. prosinec 2009].

Dostupné na: <http://www.e-polis.cz/print.php?id=424>. ISSN 1801-1438. 

 
http://www.e-polis.cz/galerie/30-diskuze-k-vyroci-padu-komunismu.html 

   

Reportáž z debaty Primátorské volby last minute

 

dd.jpg

 

     Ve čtvrtek 13. října se ve Velkém jednacím sále Úřadu městského obvodu pro Plzeň 3 konala akce s názvem „Primátorské volby LAST MINUTE“ s podtitulem Moderovaná diskuze na téma vzdělávací politika města Plzně s důrazem na vztah magistrátu a vysokých škol. Pojmenována byla vskutku příznačně, studenti si mohli těsně před volbami vyslechnout názory sedmi nejžhavějších kandidátů na primátora Plzně, v případě bydliště v Plzni pak třeba ještě přehodnotit, koho že to v pátek či sobotu zvolí. 

     Hladký průběh akce zajistili kvalitní organizací studenti Akademického spolku Česko-slovenské unie studentů politických věd v Plzni (AS CPSSU v Plzni) ve spolupráci s Mladými konzervativci Plzeň. 

     Jako hosté byli pozváni následující kandidáti: Mgr. Martin Baxa za ODS, Mgr. Ondřej Ženíšek za TOP 09, Mgr. Petr Růžek z Věcí veřejných, PhDr. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta jako kandidát KSČM a Ing. Petr Náhlík, želízko v ohni KDU-ČSL. ČSSD a strana Občané.cz měly být reprezentovány ženami, nicméně přítomna byla pouze Eva Herinková za prvně jmenovanou stranu. Ing. Jaroslava Maříková, jež měla nahradit Ing. Pavla Rödla (současného primátora) a Občany.cz, své křeslo neobsadila. 

    Úlohy moderátora celé akce se zhostil odborný asistent Katedry politologie a mezinárodních vztahů FF ZČU PhDr. Přemysl Rosůlek, PhD. Moderátor se na akci náležitě připravil a mnohokrát pohotově reagoval na slova kandidátů i tázajících se studentů – svými vlastními postřehy, ale také citacemi mediálních zpráv týkajících se probíraných témat. 

     Dvouhodinové setkání bylo rozděleno do tří hlavních bloků. V prvním z nich se šestice hostů v krátkosti představila a rovněž stručně přednesla své vize týkající se města Plzně pro roky 2010-2014. Vize se mnohdy velmi podobaly, Jiří Valenta z KSČM podotkl, že politika na komunální úrovni by měla být pokud možno co nejvíce oproštěna od ideologií. Avšak teprve čas ukáže, zda nově zvolení zastupitelé najdou společnou řeč a přispějí k ještě kvalitnějšímu životu v západočeské metropoli. 

     Druhá část byla tvořena diskuzí s obecenstvem, které tvořili převážně studenti Fakulty filozofické ZČU. Prvním velkým tématem byla doprava. Na závěru, že sliby se mají plnit, se shodla většina kandidátů. To když se řešila Americká třída a postupný úbytek automobilové dopravy v ní. Eva Herinková si však zatím nedokáže představit zrušení MHD v Americké, stejně jako zásobování. Podobný názor zastává i komunista Jiří Valenta. Petr Růžek z Věcí veřejných by zde chtěl pěší zónu a podobně se k problému staví i Ondřej Ženíšek, jenž o několik bloků od Americké bydlí. Většina kandidátů se rovněž shodla, že přednost by měl dostat sport. Někdo by mohl namítnout, že otázka rekonstrukce (nebo dokonce výstavby nového) stadionu by mohla znít populisticky, vždyť fotbalisté Viktorie Plzeň momentálně s pohodlným náskokem vedou ligu a na zápasy chodí pravidelně přes 7000 diváků. Nicméně faktem je, že stadion již nesplňuje mnohé z evropských standardů a bylo trochu smutné, když se fotbalisté pokoušeli probojovat do základní skupiny Evropské ligy v pražském „exilu“.