Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


 

6.2009-iv..jpg

 

Stanovisko k pochodu pravicových radikálů Plzní, 19.1.2008
Stanovisko k volbě prezidenta ČR, 20.1.2008
Demokracie? 28.1.2008
Svoboda a demokracie v postrevolučním pojetí, 28.2.2008
Stanovisko ke konání volby prezidenta, v únoru 2008, 11.2.2008
Kdo se bojí oslav svátku práce? 5.5.2008
Vytěsňování menšinových akcionářů je legalizovaná krádež, 28.5.2008
Raději "good bye" Mr. Zimmerman, 7.2008
Jsme demokratická strana, hlásí hrdě Valenta, 9.9.2008
Aktuální vlna antikomunismu je již jen pouhou křečí pravice v rámci
povolebního kómatu, 12.2008
Jedna z vlajkových lodí pravice za začíná potápět, 12.2008
Hrozí nám opět politizace vysokého školství? 1.10.2009
Sudeťáci již slaví 1.4.2010

Stanovisko k fotbalovému utkání Ligy mistrů Viktoria Plzeň : FC Barcelona, 3.11.2011

Stanovisko k přímé volbě Miloše Zemana prezidentem ČR, 28.1.2013

 



Stanovisko k pochodu pravicových radikálů Plzní, 19.1.2008
(odesláno Plzeňskému deníku, 7.1.2008, neotištěno)

 NENECHME SE VYPROVOKOVAT LIDSKOU HLOUPOSTÍ

 Nejsem a nikdy jsem nebyl přítelem zákazů či obdobných restrikcí v souvislosti s výkonem jakékoliv formy přímé demokracie nebo jejích vedlejších projevů. Mám nyní konkrétně na mysli omezování funkce základního lidského práva na sdružování a shromažďování se. Obeznámený čtenář již asi tuší, kam tímto úvodem mířím, a že mi jde o problematiku plánovaného pochodu neonacistů Plzní, který se má uskutečnit 19.ledna.

 Souhlasím s právním názorem, že ani takovouto neblahou akci (a to i bohužel s námi projevovanou každodenní pietou k desítkám milionů obětí válečné genocidy, s ohledem k létům trvajícího utrpení a denně zažívaných hrůz nejen u mnoha národů, ras či etnik, ale i u občanů s odlišným světonázorem, politickou příslušností či náboženským vyznáním) nelze v panujících „nedokonalých“demokratických poměrech zakázat, lze ji však většinově morálně odsoudit. Projevovaná výše a síla takovéhoto občanského odsouzení, opovržení a prostého lidského despektu k iniciátorům, organizátorům a účastníkům plánovaného neonacistického pochodu v každodenním životě však může být dle mého názoru pro všechny zainteresované lékem a daleko větším postižením, než vlastní úřední zákaz akce, který by byl do budoucna zcela jistě prezentován jako slabost demokracie a jako důkaz názorové nesvobody v naší zemi. A daleko větším trestem než velice pravděpodobná a hlavně zbytečná pouliční konfrontace, o kterou ostatně mladý neonacistům jde zejména. K čemu by potom vyzýval hlavní organizátor a svolavatel „Protestního pochodu za svobodu slova“ aktivista sdružení „Mladí národní demokraté“ Václav Bureš, člen ODS, všechny účastníky k ozbrojení se legálně drženými zbraněmi? (Už toto je samo o sobě přestupkem podle §14 zák. č. 84/1990 Sb. o shromažďování)

 Proto na tomto místě apeluji na všechny slušné lidi bez rozdílu, kteří budou konání pochodu přihlížet, nebo budou účastníky pořádaných protestních akcí, aby se zdrželi jakýchkoliv projevů násilí nebo vulgarity, které by mohly býti v našem setrvalém úsilí o vymýcení pozůstatků tzv. národního socialismu, ale i fašismu a v podstatě všech produktů lidské intolerance v myslích některých našich „myšlenkově omezenějších a sterilních“ spoluobčanů, kontraproduktivními.

 Dejme Policii ČR, ale i policii městské šanci, aby obě prokázaly oprávněnost své, tolik finančně náročné existence, a v případě porušení jakékoli platné zákonné normy, účinně zasáhly.

 
Stanovisko k volbě prezidenta ČR, dne 20.1.2008

  V úvodu musím předeslat, že Česká republika není politickým systémem vystavěným na dominantní roli prezidenta, ale na přijímaných politických rozhodnutích parlamentem ČR (parlamentní demokracie). I z tohoto důvodu nepřikládám jménu a aktivitám budoucího prezidenta ČR větší důležitost. V kandidátské nouzi, se kterou jsme nyní konfrontováni, a tudíž v souvislosti pouze se dvěma vyrovnanými uchazeči - Václav Klaus/Jan Švejnar, bych se po zralé úvaze rozhodl pro stávajícího prezidenta Václava Klause, který by však v mých očích nezvítězil nikterak zásadní převahou, sportovní terminologií řečeno: "spíše převahou optickou a těsně na body". A to i přesto, že v senátní debatě, konané 29.1., získal svým vystupováním mé větší sympatie Jan Švejnar. V této souvislosti je třeba se do budoucna zamyslet nad tím, zda by levice neměla vyvinout větší úsilí při hledání vlastního kandidáta, který by měl šanci konsensuálně projít politickým spektrem tak, aby mohl o post prezidenta republiky reálně usilovat.

 

Demokracie? 28.1.2008

 V dnešní době slýcháme stále častěji prostřednictvím rozličných médií, ale i angažujících se jednotlivců a skupin obratné, někdy méně obratné, jindy zcela nepodložené a obsahově nepokryté slovní manipulace s termínem „demokracie“. Myslím si, že není od věci si tedy k tomuto frekventovanému něco málo říci a krátce připomenout některé jeho aspekty.
Asi všichni víme, že poprvé termínu „demokracie“ použil Hérodotos ve starověkém Řecku ve významu „vláda mnohých“, která je charakterizována zejména rovností před zákonem, a to na rozdíl od monarchie a oligarchie. Většině z nás jsou z historie zcela jistě známy pojmy „athénská demokracie“ a „římská demokracie“, které ovšem nelze ztotožňovat s moderní ideou demokratické reprezentace. Spíše jen vykazovaly některé demokratické prvky, jako např. právo občanů zasedat v lidových shromážděních, která byla nejvyšším orgánem tehdejších forem státu.
Pro moderní pojetí demokracie bylo rozhodující období do konce 18.století. Během Velké francouzské revoluce začala být demokracie pojímána jako výraz sociálního a politického hnutí, založeného na hluboké participaci, rovnosti a respektu k individuálním lidským právům.
Postupem doby začíná docházet ke vzájemnému souboji „liberální demokracie“, která vycházeje z osvícenství, stavěla mj. na autonomii, svobodě individua a zejména ochraně soukromého majetku, někdy až nekriticky nadřazované nad ostatní lidská práva, a „demokracie lidové“, jejíž cílem byla především sociální a ekonomická rovnost. Lidová demokracie byla následně obrovskou propagandistickou a podvratnou vlnou, vzepjatou po II.světové válce, logicky ekonomicky silnějšího „Západu“ (právě díky přístupu k ochraně majetku a despektu k rovnosti lidí a za štědré podpory válkou prakticky hospodářsky nedotčených Spojených států) v 80. a 90.letech 20.století prakticky zcela smetena, alespoň co se týče současného geopolitického uspořádání Evropy.
V kapitalistickém (oligarchickém) pojetí světa je termín demokracie ve své podstatě pouhou, a ve sdělovacích prostředcích setrvale barvitě vyváděnou propagandistickou fikcí. Deklarované a prosazované hodnoty dnešní globalizované společnosti mají v praxi však zcela jiný význam než vymezuje jejich historický pojem.
Příklad lze spatřovat např. vzdělání, které je nuceno se vzdalovat od své duchovní podstaty neustále směrem k pouhému prostředku dosažení blahobytu. Jistá akceptace tohoto fenoménu by byla i přesto možná, kdyby však přístup ke vzdělání nebyl již nyní stále více omezován ekonomickou náročností, a tudíž zvyšující se nedostupností, studia u zájemců ze sociálně slabých rodin (a to zatím ještě nedošlo k zavedení systému placení školného na státních školách).
  Čím více se o hodnotách demokracie ústy některých liberálních politiků hovoří, tím více je tato prakticky nerealizovatelná. V zastupitelské formě (forem demokracie přímé je v moderních společnostech poskrovnu) se blížíme už i u nás modelu demokracie prosazované samozvanými, kolébkami demokracie, kde v drtivé většině jsou zástupci všeho lidu pouze osoby finančně nadstandardně zajištěné, které si mohou svoji politickou kariéru ekonomicky dovolit, ať už se jedná např. o samofinancování volebních kampaní nebo o vlastní zabezpečení rodin uchazečů o veřejnou funkci. (Tento fakt je v „západních demokraciích“ paradoxně vyzdvihován jako pojistka nezkorumpovatelnosti, a tudíž nezávislosti, na druhé straně se díky této nedobrovolné a neovlivnitelné majetkové selekci v přístupu k moci již nemůže jednat o demokracii v původním pravém slova smyslu – rovné možnosti na podílu na vládě všeho lidu).

 

 

Svoboda a demokracie v postrevolučním pojetí (fejeton)  26.2.2008

 „ZLATÉ ČASY, KDY TO NESTÁLO ZA NIC?“ ASI ANO!

 V každodenní konfrontaci s realitou běžného života v ČR si stále častěji pokládám otázku: „Kam až jsme se s tou naší implantovanou, podle pravice v éře socialismu tolik chybějící, svobodou a demokracií vlastně dostali?“

 Kdybych začal od počátku, tak si nejsem zcela jist, zda to nebyl deficit právě té naší uloupené a postrevolučně zmrzačené „ lidové demokracie“, jež způsobil v roce 1993 rozbití „Masarykova“ společného státu se Slováky, jehož existence by nám v dnešní době, v podmínkách Evropské unie, garantovala daleko silnější postavení. A zcela racionálně nás předurčovala k významně většímu rozmachu a ekonomické prosperitě a vlivu v Evropě i ve světě. Jenže vlastenectví, jak ve vztahu k Československu, tak poté i k České republice, se ve „svobodné zemi“ (chápej: „tedy u nás“) prostě nenosí. Co kdyby náhodou přerostlo v extrémní nacionalismus? Tak proč raději nedávat prostor rovnou transatlantickým vazbám?

  Nešťastně a zbrkle, do značné míry úmyslně a zištně, provedené majetkové přesuny ohlodaly nezpochybnitelné bohatství republiky až na kost. Ano, tuto svobodu nám teď již nepřinášeli, tolik v posledních letech nesmyslně zatracovaní obyčejní ruští vojáci, ale hlavně tuzemské a zahraniční gangy. Organizované skupiny živící se ekonomickou kriminalitou, po jejichž působení zůstaly v zemi stovky vyrabovaných podniků a továren a co hůře, desítky mrtvých nalezených a stovky doposud neobjevených těl různých kamarádíčků, konkurentů, tzv. bílých koní, ale i policistů, celníků, jiných státních úředníků apod. Vskutku aplikovaná svoboda a demokracie „po americku“, kde si tímto způsobem vyřizují mezi sebou účty již děti na základních školách. Toužíme však i my po tomto druhu svobody?

 Celá 90. léta probíhala pod pláštíkem či lucernou jakéhosi „nutně - povinného přechodu“, (soudobí čeští rádobypolitologové anglosaského ražení uvádějí s blažeností termín „tranzice“), k efektivnějšímu a výkonnějšímu způsobu hospodaření, a tím i posléze k dosažení lidské svobody. Svobody založené, jak teď již víme, na privátním megavlastnictví.

 Od těchto idejí, nebylo již daleko k první mentální selekci obyvatelstva. A to podle nabytého majetku, přesně v duchu teze „kdo není vlivný a bohatý, přičemž každý jím býti přece mohl, není hoden úplných požitků demokracie a reálné svobody, a ti co toto zpochybňují podlehli jen chorobné socialistické rovnostářské závisti“.

 A takovýto pohled, chcete-li prisma, zdivočelých 90. let, nám zůstává stále odkazem a denně je servírováno jakožto oficiální sdělení vládnoucích oligarchických elit, závislých na vůli ještě ekonomicky mocnějších spojenců z podobně morálně „vyspělého“ Západu.

 Co na tom, že průměrný plat ve společnosti je 21470 korun, když na něj nedosáhne více jak 50% občanů? Co na tom, že po odečtení příjmů 2% nejbohatších osob v zemi by se takto uváděná průměrná mzda snížila rovnou o několik tisíc korun? Nebo jak se tento průměrný plat pracujícího člověka (nebo stagnující výše důchodů) srovná s pravidelným nárůstem cen energií, dvakrát placenou zdravotní péčí, fatálním zdražováním základních potravin apod.? Přece: „svobodně a demokraticky“! Je úředníkům z ministerstva zdravotnictví pod vedením pana Julínka a celé vládní koalici známo, že již například 1/3 seniorů z domovů důchodců omezila v důsledku jejich „reformy“péči o své zdraví? To už asi není zrovna ta jejich pravá starost, ale toužíme my po takové demokracii a svobodě, kdy sice lze „svobodně“ skoro kamkoliv cestovat, ale stejně tak se dá cena lidského života finančně snadno vyčíslit a zaplatit a pro určitou část našich spoluobčanů nemá často hodnotu ani jednoho jejich měsíčního příjmu, podle čehož se ke svému okolí náležitě chovají? Tak to alespoň podle mého názoru raději zpět ty časy, „kdy to vlastně nestálo za

 

Stanovisko ke konání volby prezidenta ČR v únoru 2008
(Odesláno Plzeňskému deníku, 11.2.2008, neotištěno)

OPRAVDU NEČEKANÝ POPRASK KOLEM VOLBY PREZIDENTA?

 Poslední dny neustále registruji z různých médií informace o nedůstojnosti procesuálních tahanic, a tak potažmo i celé volby hlavy státu. Avšak ruku na srdce, je pro nás tato situace až tolik neočekávaná a překvapující? Já si osobně myslím, že nikoliv!

 Již v parlamentních volbách v roce 2006 jsme rozdali prakticky stejně silnou kartu, jak tzv. pravici, tak i levici. Při vzniklé paritě moci, kdy současné exekutiva stojí a padá současně jen se dvěma přeběhlíky z opačného tábora, jsme při volbě prezidenta nemohli čekat ani nic jiného než hádky, osočování, urážky, vulgarismy. Všechny tyto uvedené společensky nevhodné a oprávněně nepopulární jevy doprovází bohužel v životě člověka psychologicky vypjaté situace, kdy jde o hodně. Nedělejme si přitom iluze, že toto se děje ale jen u nás, že jinde je vyšší politická kultura, jak je často v médiích nesmyslně stavěno. Četné příklady této patologie jsou známy např. z Itálie, Francie, USA z konzervativní Velké Británie, ale i od nás z dob I.republiky, kdy poslanci při volbě prezidenta republiky (T.G.Masaryk) házeli po sobě dokonce židlemi apod.

 Přestože se druh našeho politického systému terminologicky nazývá „parlamentní“, a měl by tudíž být vystavěný dominantně na legislativní moci a vůli parlamentu, tak ani funkce prezidenta republiky přes svoji omezenou exekutivní roli, není se svojí nezanedbatelnou tradicí v povědomí občanů zcela bezvýznamná. Nejdůležitější je alespoň pro mě fakt, že prezident našeho státu vždy tvořil jakousi ikonu či symbol, podle kterého se při rozhodování o vypjatých politických problémech orientuje apolitická případně nerozhodnutá (a statisticky početná) část obyvatelstva.

 Uznejme, že Václav Klaus nebyl zcela nestranickým (chcete-li nestranným) prezidentem, a to nejen díky svému čestnému předsednictví ODS. Někdy přímo či nepřímo, zjevně či skrytě, ovlivňoval politickou scénu ve prospěch pravicových sil, a tak i proto nyní při boji o „hrad“ planou ve Španělském sále takovéto emoce, z obou stran.

 Jde o hodně. Pravici by „její“ prezident nepochybně chyběl v strategických plánech spředených až do dalších parlamentních voleb, levice si nechce nechat proklouznout mezi prsty unikátní možnost, o které se jí v posledních několika prezidentských volebních cyklech ani nesnilo. A to i přes fakt, že se ani o jednom z navrhovaných prezidentských kandidátů nedá seriózně hovořit jako o levicově (či dokonce socialisticky nebo komunisticky) založeném.

 Možná se tedy my občané, v roli pouhých pozorovatelů, musíme připravit na ještě komplikovanější a bizarnější další průběh volby našeho prezidenta (či prezidentky), než který nás „tak zaskočil“ minulý týden. Věřím však, že již konečně po nastávajícím pětiletém prezidentském cyklu se po všech těch slibech budeme na tomto procesu moci podílet i my. Tedy v přímé volbě prezidenta všemi oprávněnými občany, a to nejen pro relativně dobré zkušenosti ze sousedního Slovenska.

   

Kdo se bojí oslav„Svátku práce“?
(odesláno: MF Dnes - neotištěno, HN, 5.5.2008)

 Při odpovědi na položenou otázku musím objektivně říci, že sice nevím jak a kde, ale v Plzni si jsem prakticky jistý, že jsou to rozhodně tištěná média, konkrétně mám na mysli denní periodika.

  Přestože se prvomájových manifestací účastnily stovky Plzeňanů, a například na akci pořádané KSČM v Plzni „U Branky“ se v příjemné atmosféře sešlo více jak 500 lidí, zpráv o tomto legitimním občanském projevu bylo poskrovnu.

 V regionální příloze MF Dnes jsem nezaregistroval ani jedinou řádku na toto téma (již v loňském roce jsem redakci na jejich neprofesionální přístup písemně upozorňoval a dokonce zaslal vlastní reportáž a fotografie tak, abych nemusel zatěžovat samotné a zjevně vytížené novináře).

 Podobné to bylo letos s informačním servisem Plzeňského deníku, kde se sice den poté objevil na titulní straně detailně popisovaný sraz motorkářů s bohatou fotopřílohou, ale o státním svátku (podle z.č. 245/2000 Sb.) a jeho průběhu v Plzni opět vlastně nic. Tedy až na čestnou výjimku: pár řádků z prvomájových akcí ODS a ČSSD.

 Bohužel musím konstatovat, že mi letos zklamala i práce redaktorů deníku Právo. Se zájmem jsem si sice přečetl reportáž o „prvomájových oslavách“ v Praze, ale opět jsem s lítostí registroval absenci informací z druhého největšího města Čech – Plzně.

 V této souvislosti si dovolím zamyšlení nad tím, a teď mi věřte, že jsem prost ideologického kontextu a současně trochu zobecním, proč si naše média někdy tak špatně plní, či lépe řečeno vůbec neplní, svoji zpravodajskou povinnost? Morální povinnost, kterou jsou spjati se svými odběrateli a dalšími čtenáři? A co říkají na tak často zmiňovaný novinářský etický kodex? Nebo je to z toho důvodu že „mistři pera“ v České republice jsou ve svém profesním vývoji tak daleko, že již mají problémy rozlišit podstatné od nepodstatného?

 Chápu, že reportáže o masových oslavách 1.Máje, které vyzdvihují nejen sepjetí člověka a jeho tvůrčí práce, ale i oslavují pozvolné probouzení se přírody, slouží mnohdy i k projevům občanské nespokojenosti s aktuální vládní garniturou a k prosazování politických idejí, a byly možná dříve částečně zprofanované, se nemusí dnes hodit do myšlenkových rámců majitelů uvedených periodik či zapadat do redakčních strategií. Ale kde jsme potom s tolik dnes vyzdvihovanou a proklamovanou demokracií? V době když jsou tisíce lidí „v ulicích“ a tisk je částečně či zcela ignoruje chybí potom oprávněný požadavek ostatních občanů na informaci. V tomto jsou na Západě asi opravdu o dost před námi.

 

 

Vytěsňování menšinových akcionářů je legalizovaná krádež soukromého majetku

Rozhovor s Jiřím Valentou - plzeňským zastupitelem a kandidátem do Senátu PČR

 Na posledním jednání plzeňští zastupitelé schválili vytěsnění menšinových akcionářů Plzeňské teplárenské a to tak, že za akcii dostanou jen 1988 Kč. Jaký postoj v této věci zaujali komunističtí zastupitelé?

  Vytěsnění menšinových akcionářů Plzeňské teplárenské, a.s., jsme při jednání ZMP zcela jednoznačně a jednotně jako zastupitelé zvolení za KSČM odmítli. Už jen samotný princip jakéhosi vytěsňování drobného vlastníka je ve své podstatě státem zlegalizovaná krádež soukromého majetku, která poškozuje jedny a zvýhodňuje druhé, a to pouze podle výše jejich podílu ve firmě, tudíž je věcí nedemokratickou a dá se říci, že i srovnatelnou se znárodňovacími procesy 50. let. Jenže tehdy se majetek zabíral ve prospěch funkce celku, nyní se to často děje pouze ve prospěch soukromého, majetkově silnějšího subjektu. V souvislosti s uváděnou kauzou bych řešení viděl výhradně ve vzájemné dohodě všech zainteresovaných stran. V případě, že by k takovému konsensu nedošlo, bylo by spravedlivé, ponechat v platnosti stávající majetkový stav.

 Oblíbený sportovní areál Na Prokopávce nabízel jeho majitel městu Plzeň za 23 milionů. Koaliční zastupitelé o koupi ale jednat odmítli. Mělo město za uvedenou cenu areál koupit?

  Ke kauze možného odkupu sportovního areálu Prokopávka jsem osobně interpeloval na posledním zastupitelstvu, kdy jsem měl v úmyslu navrhnout prostřednictvím usnesení radě města, aby vstoupila do jednání s majitelem - firmou JANÁK BROS. A aby i přes značnou výši finanční nabídky sportoviště, lokalizované v ideálním zdravém prostoru, odkoupila zpět pro možnost sportovních aktivit občanů města. Vždyť od roku 1921 se zde vystřídaly tisíce sportovců několika generací. A nyní by měli pro odlišný podnikatelský záměr jednotlivce odsud jejich potomci odejít? Jenže došlo k tomu, že radním Tichým bylo sděleno, že firma mezitím svoji nabídku stáhla a již dále nemá v úmyslu Prokopávku prodávat. Tristní na této věci je i to, že město mělo v roce 2002 unikátní možnost tento areál odkoupit v konkurzu za podstatně nižší cenu. Janák, vlivný podnikatel a nyní člen ODS v Plzni, areál získal za 7,7 milionu korun. Město nabízelo zejména prostřednictvím ekonomického náměstka primátora za ČSSD trapnou částku dva miliony. Přitom pověřený znalec odhadl nyní cenu majetku ještě výše než 23 milionů korun. Osobně si nejsem jist, že by se za pět let od konkursu tento areál tak finančně zhodnotil.

 Zastupitelé odklepli změnu územního plánu v lokalitě U Zvonu, což umožní Plzeňskému kraji vybudovat dům s galerií a garážemi. Je podle vás vhodnější, aby v daném místě byla galerie a garáže, než stávající parková úprava?

  Podle mého přesvědčení je parková úprava lokality U Zvonu tím nejlepším a nejvhodnějším řešením pro občany města. Nemám teď na mysli parkovou úpravu stávající, ale s trochou fantazie a nemnoha finančních prostředků takovou, která by zde mohla být v blízké budoucnosti dobudována. Jedná se o jedno z mála unikátních míst v centru města, kde může mnoho Plzeňanů současně najít pohodlnou relaxaci a odpočívat. Nezřídka se zde soustřeďují k odpočinku i turisté a návštěvníci města. Myslím, že již není třeba zástavbu v centru donekonečna zahušťovat a koncentrovat, a to jen pro egoisticky koncipované podnikatelské záměry, s megalomanským chtíčem zapsání se do pomyslné historie, a občanům servírovat jakousi kamufláž stavbou nepotřebné galerie. Mám na mysli nepotřebné právě v těchto historicky cenných a občany plně využívaných místech. Parkovací dům by sem jen, místo zklidnění této historické části města, přivedl další vozidla. Navíc náklady na vybudování jednoho parkovacího místa v něm by činily kolem jednoho milionu korun.

28. května 2008, Václav MÍKA

 

 Raději Good Bye, Mr. Zimmerman!
(Plzeňský deník, Haló noviny)

  Ano, soukromá firma PRIVAMED (v dnešní ekonomické terminologii též: akciová společnost) získala nyní z evropských finančních toků téměř 60 milionů korun, a to na jeden ze svých lukrativních projektů – na výstavbu pavilonu tzv. jednodenní chirurgie.

  Fakt, že dle svého vyjádření v jednom z rozhovorů pro média přiznal stávající hejtman Plzeňského kraje, a k tomu dřívější i současný i lékař (!) Petr Zimmermann, svůj vlastnický podíl „do určité míry“ v uvedené firmě, by mohl být v jisté souvislosti a míře zarážejícím. Ale to opravdu jen pro nezasvěcené!
 

 Zimmermann se v této velice podezřelé kauze zavánějící minimálně klientelismem, současně sedíc v regionální radě rozhodující o poskytnutí dotace jako předseda, sice zdržel hlasování a údajně též i prosazování svého vlivu pro jím avizovanou jistou dávku podjatosti, ale myslíte si, že při vládě dnešní koalice, která dominuje Plzeňskému kraji to nějakým způsobem vyvrací vyvstávající podezření? V koalici, která si odhlasuje vše co potřebuje bez nejmenšího ohledu na opozici a často i bez ohledu na občany?

 

 Já se osobně domnívám, že nikoli a věřím, že podstatná část obyvatelstva regionu si již nenechává namlouvat a sugerovat v poslední době tyto časté, politicko – mocenské pohádky a v nastávajících volbách do krajských zastupitelstev to i svými hlasy vyjádří.

 

 Hejtman Plzeňského kraje v nedávné době zjevně prohrál, nejen dle vyjádření sdělovacích prostředků, frakční a následně i nominační předvolební boj v rámci samotné ODS a není již kandidován znovu na svůj aktuální post v nadcházejících volbách. Jeho kandidatura, výhledově při současném stavu společenské spokojenosti či nespokojenosti s politikou a vládou ODS, byla raději předána formou „danajského daru“ praktikujícímu primátorovi města Plzně Pavlu Rodlovi.

 

  Ale zpět k věci! Legitimní otázkou pro mě zůstává : „Opravdu není zmíněná mnohamilionová dotace z evropských fondů“ jen tou poslední malou (velkou) domů firmě PRIVAMED?“ Když nyní vlastně nemusí jít již „o nic“, ani o čest, poctivost, morálku, spravedlnost…?

 

 Takže nyní společně zvažme objektivně vše, co pan hejtman pro občany Plzeňského kraje vlastně udělal či neudělal.

 

 Abychom mu potom mohli, a to zcela bez výčitek, k jeho možné a nepřekvapivé nominaci (či snad odsunu?) kandidátem do Evropského parlamentu za ODS všichni a vřele popřát: Good Bye, Mr. Zimmermann! I přestože Vám současně tolik leží na srdci osud občanů naší republiky, „dobře chráněných americkým radarem v Brdech“, tak ani v Bruselu prosím nezapomeňte, že ani tam nemusí růst Váš strom až do nebe!

  
 

Jsme demokratická strana, hlásí hrdě Valenta

 E-paper - Plzeňský deník - město / 9. Září 2008

   Kandidátovi komunistů do Senátu nejvíc vadí zisky bank a pojišťoven. Poplatky ve zdravotnictví by zrušil, jsou podle něho protiústavní

EVŽEN ZAVADIL

 Plzeň/ Jeho děda přišel o hospodářství v 50. letech minulého století při kolektivizaci, maminka na protest proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy ukončila členství v komunistické straně. Přesto je Jiří Valenta od roku 2004 členem KSČM, v říjnových volbách bude kandidovat v jejích barvách do senátních voleb pro okrsek Plzeň–město.

 

Proč jste se rozhodl vstoupit do komunistické strany po zkušenosti vašich blízkých.?
Já jsem byl vždycky levicově zaměřený člověk, do politiky jsem ale dlouho nechtěl vstupovat aktivně. Až po zralé úvaze jsem se rozhodl vstoupit do strany, která nemá již nic společného s partají ruského střihu.
Nemáte tedy pocit, že KSČM je nedemokratickou stranou, jak její kritici namítají?
Ať někdo ukáže na stanovách a postojích její nedemokratičnost. Strana naopak nabízí demokracii nejčistšího ražení, třeba mne nikdo netlačí do něčeho, s čím nesouhlasím.
Dává se vám za vinu, že jste se nedistancovali od zločinů 50. let.
Že jsme se neomluvili, není pravda, je to mýtus, který se stále šíří dál. My jsme se pochopitelně už několikrát omluvili za všechny zločiny, které se staly, pochopitelně se však nemůžeme omlouvat pořád. Bylo by už dobré, abychom udělali tlustou čáru za minulostí. KSČM je demokratickou stranou a ta by měla mít právo rozhodovat o osudech země i proto, že zastupuje nezanedbatelnou část obyvatel této země.
Co vám nejvíc vadí na současném systému?
Zcela nepřiměřené zisky mají banky a různé pojišťovny, lidé v tísni se dostávají do spáru institucí, které poskytují nekřesťanské půjčky. Prostě se ukazuje, že trh není samospasitelný. My jsme pro tržní hospodářství a demokracii, ale chceme demokracii pro všechny, nejen pro některé příjmové skupiny obyvatel. Navíc je vidět, že stát má nedostatečné právní instrumenty. Měla by se vytvořit nová legislativa, aby sy〜stém fungoval.
Často kritizujete jako městský zastupitel politickou situaci v Plzni. Co se tady děje tak nekalého?
Je tady bohužel velký prokorupční potenciál, místní prostředí je prorostlé klientelismem. Ten se sice objevuje ve všech systémech, v Plzni je toho ale hodně, navíc se to neřeší a vše se zametá tzv. pod kobereček. Ultrapodnikatelé v ODS prostě převálcovali intelektuální zbytek a podle toho to tak tady vypadá. Úzká skupina rozhoduje o všem, lidé pak mají pocit, že jakékoliv angažování v politice nemá smysl.
Máte nějaký příklad?
Když naprostá většina občanů nechce, aby se na náměstí stavěly kašny, tak se tam prostě stavět budou a nikdo s tím nejspíš nic neudělá.
A opozice je snad bezmocná?
Sociální demokracie často sedí v různých dozorčích radách, často jim současná situace vyhovuje. Je to pozůstatek opoziční smlouvy, socialisté proti nešvarům systematicky nebojují, ozývají se pouze před volbami.
A co dělají komunisté?
Kritizujeme některé kroky města, nejsme ale moc slyšet i proto, že nemáme zastoupení v jediné komisi. Máme v zastupitelstvu sice šest hlasů, přesto jsme nedostali jediné místo, ani tady nás sociální demokracie nepodpořila, přitom v komisích sedí nebo seděli trestně stíhaní lidé.
Které oblasti byste jako senátor podpořil?
Prioritou tohoto státu by mělo být školství a bezpečnost. Do školství by se mělo dostat pochopitelně víc peněz. Vláda stále deklaruje zájem o vzdělání, přitom pedagogičtí pracovníci nejsou dostatečně ohodnoceni. V oblasti bezpečnosti je to sice s financemi lepší, ministerstvo vnitra je však špatně vedeno, policisté nemají žádné pravomoci. Tady by pomohly zásadní právní úpravy.
A co byste ve školství pochválil?
Dobrým krokem je přistoupení k systému jednotných maturit, ty nastaví objektivnější měřítka.
Jak byste získal peníze pro školy?
Kromě školství potřebujeme nejvíc prostředků „nalít“ i do zdravotnictví. Myslím, že ve státním rozpočtu není tak málo peněz, jenom je třeba rozpočet přestrukturalizovat tak, aby šel právě do potřebných odvětví.
A nemyslíte, že by ve zdravotnictví měli lidé přispívat poplatky?
Nemyslím, občané si platí pojištění. Navíc zavedené placení poplatků je podle mne protiústavní, prolamují se vlastně hranice „bezplatného zdravotnictví“ tak, jak ho známe. Mám obavy, abychom nedopadli jako ve Spojených státech. Nejdřív přibudou pravidelné roční poplatky, poté přijde 10 –20 procentní spoluúčast pacienta při každém zákroku či ošetření.

 Rozhovor vznikl ve spolupráci s televizí R1 ZAK.

 

Aktuální vlna antikomunismu je již jen pouhou křečí pravice v rámci
povolebního kómatu (12.2008)

 Před několik málo týdny skončily volby do Senátu PČR a zastupitelstev krajů. O jejich výsledcích a dopadech bylo již napsáno mnohé, a tak se v této souvislosti omezím pouze na lakonické konstatování, že oficiální česká pravice a někteří její antikomunističtí souputníci, takzvaní nezávislí, inkasovali drtivou porážku, podle mého názoru nikoliv poslední (např. Mejstřík, Kocáb aj.)

 Toto „Waterloo“ sice přišlo zejména ze strany volebního vítěze ČSSD, ale jak se současně ukázalo, tak i ze směru KSČM, která sice ztratila několik stávajících krajských mandátů, avšak s daleko cennější devizou, jakou je opětovný nárůst jejích voličů.

 A nyní k té „křeči“. Pro ODS a její krajské koalice, spíše řečeno pragmatické slepence se zástupným programem, nastala rozdáním povolebních karet nezáviděníhodná situace. Celé krajské exekutivní garnitury, společně s jejich po 8 let pečlivě budovanou servilní úřednickou agenturou, by nyní měly nyní odebrat k odchodu. Alespoň tak by se to očekávalo v demokratické společnosti od vyspělé a kultivované politické strany. Nikoliv však od ODS! (Vzpomeňme např. pana Bendla, když přispěchal s návrhem, že by rád zůstal hejtmanem Středočeského kraje s tím, že by ODS zato naopak podpořila většinovou krajskou radu v gesci ČSSD, přičemž volební programy těchto politických stran jsou diametrálně odlišné, a právě a jen proto ČSSD vyhrála volby)

 Moc a peníze jsou pro soudobé pravicové politiky příliš velkým lákadlem. Ne velkým, opravuji: skoro jediným, v jejich egoistickém uzavřeném světě uplatnění se za každou cenu, bezmezné vlády peněz a trhu, světě falešné morálky a pseudosolidarity s ostatními. Poznali jsme to ostatně za posledních několik let na vlastní kůži všichni.

 Lidem již ale nyní nestačí zmanipulované televizní pořady, ve kterých někteří „umělci“ a „moderátoři“ trapně poklonkují vládě prakticky jedné strany a jejímu „sofistikovanému vědeckému názoru“, lidé už nepodléhají dobře živenému strašáku politických zločinů 50.let, nedostatku toaletního papíru nebo uzavřených hranic. Nejsou zase tak hloupí, jak se dnešní mocipáni domnívají a ví, že dnešní doba a celý geopolitický vývoj Evropy i světa je zcela jinde, do stejné řeky již prostě vstoupit nelze.

 Avšak pravice se nevzdává. Začíná systematicky vysílat na všechny stupně naší školské soustavy své „lektory“, kteří sice neví, a ani nechtějí vědět, o dnešní KSČM zhola nic, ale zato si velice „jasně“ pamatují dobu před více jak 50. lety. Vůbec jim nevadí, že politická agitace je na školách nepřípustná, ale oni vlastně jen „popisují historii“. Tu svoji! Bohužel však velice nešťastně: subjektivně, tendenčně a účelově povytrhanou z kontextu doby.

 Různé obecně prospěšné společnosti, optikou odborníka velice zajímavým způsobem financované, staví pod vedením známých pravicových kapacit na morálku národa na českých náměstích své „skanzeny totality“a to podle mého názoru jen proto, že je těsně před či po prohraných volbách, jinak je zase až tak stav české společnosti nezajímá (např. stavba jakéhosi internačního tábora z 50. let na plzeňském náměstí „velice zajímavou společností Člověk v tísni“. ) Podle nich jsou to „opravdu vhodně“ vynaložené finanční prostředky.

 Stejně tak mi v posledních letech vždy znovu „zaujme“ novodobý „Major Zeman“, nyní však je to ubližovaný a trvale pronásledovaný navrátilý letec Maděra v komickém podání Martina Dejdara, který se roli plně oddal a nedávno dokonce prohlásil:“ Když jsem studoval, tak nás učili bláboly, prostě jinou historii, než jakou točíme ve Zdivočelé zemi“. Bohužel však tento „umělec v pravdě národní“ zapomíná, že zdivočelou zemi připomíná spíše stav a morálka dnešní společnosti. Ne všichni komunisté, byli a jsou absolutní hlupáci, bez inteligence, lidí zlí, závistiví či podlí, tak jak se to snaží početný herecký a produkční ansámbl jednostranně podat v uvedeném veledíle veřejnosti.

 O novinových článcích plných sprostoty, revanše, politických i osobních urážek, vylévané žluči, kádrování, za současné prezentace jediného možného (rozuměj: kulturních vzorců pravicového se ubírání se společnosti) se snad není ani třeba zmiňovat. V denním tisku je registruje denně každý gramotný člověk. Jen bych však nerad opomenul alespoň zmínit v této souvislosti „mnou speciálně oblíbenou typologickou skupinu pánů Steigerwalda, Komárka a jim podobných, stejně tak erudovaných a objektivních mistrů pera, znalých snad opravdu všeho“. Masivní ztráta objektivity bolí nejvíce občany (a též samozřejmě daňové poplatníky) zejména u veřejnoprávních médií.

 Vše, co jsem uvedl, není zcela přirozeně v právě probíhající tuhé antikomunistické kampani vše, a ani jsem si nečinil ambici veškerého popsání antikomunistických projevů. Chtěl jsem se jen podělit o vlastní zkušenost s tím, že nyní registruji zesílené antikomunistické ataky prakticky na všech frontách, po všech liniích, setkávám se s nimi nejen v politickém, osobním, ale bohužel například i kulturním a sportovním životě, stejně tak jako jinde. Obrňme se proto slušností, trpělivostí a tolerancí, kterýchžto se zejména pravicovým ideovým agresorům nedostává!

  

 

Jedna z vlajkových lodí pravice se začíná potápět..... (11.2008)

 Tradiční pravicový výraz Plzně dostal po nedávno proběhlých senátních a krajských volbách první, a zcela určitě ne poslední, vážný zásah. S kratším časovým odstupem lze bez poraženeckých emocí u jedněch a zase bez jakési, dle mého názoru zatím také nepřípadné, vítězné euforie u druhých, hodnotit aktuální stav rozložení politických sil v krajské metropoli.

 Mandátová síla „oranžové revoluce“, ať se tento termín může někomu líbit či nikoliv, nastavila v Plzni reálné zrcadlo doby vládnoucí garnituře i s celou občanskou, velice zásadní pachutí nespokojenosti a společně doufejme, že vystavila ODS a jejím snahám současně i zde pomyslnou krajskou „stopku“. 

  Občanům se zjevně začala již zajídat místní exekutivní arogantní dominance „modrých či zmodralých“ pravicových pseudo či rádoby podnikatelských struktur (složených i z elementů s někdy velice podezřelými osobnostními či zřetelně delikventními rysy). Struktur, které nekriticky a egoisticky často a po dlouhou dobu podle mého názoru jen parazitovaly na rozsáhlém městském majetku, zneužívaly a hazardovaly s povolebně poskytnutou důvěrou tisíců Plzeňanů. A to často velice okatě, bez ohledu na zájmy a potřeby zde žijících lidí.

 Dělo se tomu tak v politické realitě, ve kterém byli pravidelně po obecních volbách zahnáváni komunisté, a tím analogicky všichni voliči KSČM (2006 - 12,6%), do pomyslného občanského kouta. Například tak, že jim bylo odepřeno jakékoliv zastoupení v odborných komisích Rady města Plzně, přestože dosavadní mocipáni sem včlenili známé, spřízněné, ale i další „odborníky“ následně trestně stíhané, odsouzené, případně i osoby s vřelým vztahem k neonacismu apod.

 Avšak nedobrý přístup ODS k občanům této země, nulová komunikace s nimi, její asociální reformy, nebo již obtížně skrývané elitářství, společně s minimální sebereflexí celého stranické programu, nyní způsobily do jisté míry nepřekvapivou obměnu.

 Způsobily nejen přerod „modrého zastupitelstva Plzeňského kraje“, ale dokonce otřásly i doposud neotřesitelnou pozicí v tradiční plzeňské senátorské baště (volební obvod č. 9 Plzeň – město 1996: Kulhánek - ODS, 2002: Sequens - nestraník za US-DEU).

 Pravicovou senátní kontinuitu v Plzni tak mohl nyní úspěšně narušit Jiří Bis z ČSSD, kterému ke zvolení ve II. kole rozhodujícím způsobem pomohly voličské hlasy komunistického senátního kandidáta Jiřího Valenty (v I. kole přes 14%). Jednotné hlasování voličů pravicových exponentů Zdeňka Rokyty (ODS) a Richarda Sequense (nezávislý za SOS) se tak, i přes značné úsilí a křeč, již minulo účinkem.

 Další přímou„ranou do srdce“ pravicové garnitury v druhé české největší aglomeraci se stal fakt, že stávající primátor Plzně Pavel Rodl, nominovaný ODS na post krajského hejtmana, byl dokonce i prostřednictvím plzeňských preferenčních hlasů na hlavu poražen kandidátkou ČSSD a exministryní zdravotnictví ČR Miladou Emmerovou (srovnej i preferenční hlasy uvnitř politických stran 1892:2771 hl.).

 V pravicové a „věrně katolické“ Plzni věc nevídaná, a to i z důvodu, že v případě primátora Rodla se jedná, dle mého subjektivního názoru zastupitele MP, o osobu názorově přístupnou, a celkově v jednolitých řadách ODS i o člověka relativně slušně vystupujícího a přemýšlivého. Ale i na dřívější popularitě jeho osoby se tak projevila trvale klesající obliba ODS ve městě.

 „Smutný“ povolební osud nepostihl v Plzni však jen ODS, ale též prakticky všechny její stranické či sympatizující, bývalé nebo současné spojence. Přestože se jednotně a svorně spojili do účelového, zjevně antikomunistického šiku “Koalice pro Plzeňský kraj“, na teritoriu města nezískali ani společně větší podporu než pouhých 6,5%, což je výsledek prakticky jednou nižší než byl dosažen nyní KSČM (12,7%).

  Relativně spokojena v tomto ohledu může být, a to i přes své mdlé a nepřesvědčivé politické působení, snad jen Strana Zelených, která v městských podmínkách získala 5,3 % hlasů krajských voličů.

 K čemu tedy nyní dochází? Vzniká zde jakási koexistencedoposud modré, regionálně významné až zásadní Plzně a exekutivně oranžového Plzeňského kraje. Je proto na čase a samozřejmě především na zastupitelích Plzeňského kraje zvolených za KSČM, aby nyní svým politickým tlakem a cílenou činností, bez zrady nosných stranických programových priorit, vytvářeli, při podpoře smysluplných a občansky zdravých povolebních projektů ČSSD a KSČM, odrazový můstek k nástupu skutečné levice i na plzeňské radnici, neboť volby do obecních zastupitelstev se již blíží a i zde je nutná změna. Změna směřující ke společnému prospěchu všech slušných a pracovitých lidí!

 

 

Hrozí nám opět politizace vysokého školství? (1.10.2009)

(odesláno Plzeňskému Deníku, neotištěno - uvedeno v Názorech čtenářů na www)

         Kauza „údajného“ plagiátorství hýbe nejen akademickou obcí Právnické fakulty v Plzni, ale i celou širokou veřejností. Co naplat, na všech typech škol se opisovalo v minulosti, opisuje se jak je vidět nyní a zcela jistě se bude podvádět i v budoucnosti. Bohužel! Vzdělání degradujícím nešvarem by se měli intenzivně zaobírat nezaujatí a nestranní akademičtí funkcionáři všech vysokých škol. Nejen tedy zaobírat, což činí, či pouze úzkostlivě deklarují že činí stále, ale hlavně jej řešit!

   Stručným úvodem se tak dostávám k meritu mého příspěvku. Je nově pověřený děkan Právnické fakulty (člen výkonné rady a předseda Rady plzeňského regionálního sdružení ODS, poslanec za ODS a aktuálně krajský lídr tohoto politického subjektu do parlamentních voleb) Jiří Pospíšil právě tou osobou, která může i do budoucna garantovat nestrannost, apolitičnost a akademickou svobodu fakulty? Již v „předlistopadových“ dobách občané často oprávněně kritizovali stav, kdy se stávali vysocí představitelé KSČ zároveň funkcionáři vysokých škol, a tudíž se ze zkušenosti analogicky domnívám, že i dnes je jmenováním Jiřího Pospíšila učiněn úkrok minimálně stranou, ne-li krok zpět.  

 Podezření na jistá propojení vedení školy s páně Pospíšilovou politickou stranu se již od jejího založení objevovala pravidelně a poměrně často. Vzpomeňme i v této souvislosti jak zde dlouhá řada politických či jiných celebrit úspěšně či méně, poctivě či méně poctivě, s menšími či většími excesy  studovala. Z politické garnitury lze namátkou uvést J.Rumla, M.Bendu, I.Řápkovou, M.Jančíka z ODS, ale i třeba i S.Grosse či P.Dimuna z ČSSD a mnoho dalších.

 Zjevné problémy má dnes fakulta, jak se dnes v plné nahotě ukazuje, nejen s některými obecně uznávanými časovými standarty studia, ale i s průběhem přijímacího řízení (např. v letošním školním roce byla přijata bez přijímacích testů více než stovka uchazečů, přestože tyto testy muselo poctivě vykonat přes tři tisíce uchazečů). O medializovaných těžkostech s ukládáním magisterských, rigorózních či disertačních prací a jejich dohledáváním odbornou či laickou veřejností ani nemluvě.

 Myslím si, že nově pověřený děkan (termínu „jmenovaný“ se škola úzkostlivě vyhýbá), díky své politické provázanosti, nemá šanci se zakořeněnými problémy ani pohnout, ovlivnit je, natož je vyřešit, a to i přesto, a možná právě proto, že na zdejších „právech“ taktéž dříve studoval a stále zde učí.

 Nejen jako bývalého absolventa dvou fakult Západočeské univerzity v Plzni, ale zejména jako člověka žijícího od narození v Plzni a po mnoho let pracujícího ve školství, mě aktuální stav na Právnické fakultě trápí, neboť nejenže se díky zmíněným okolnostem obecně snižuje kvalita poskytovaného vzdělání, snižuje se kredit celé Západočeské univerzity, ale i kredit Plzně, jako významného univerzitního města. To by  mělo vadit nám všem!

 

 

Sudeťáci již slaví (1.4.2010)

   Czernin-Schlosser: “Erster Mini-Sieg uber Beneš” tedy “Černínský zámek: První malé vítězství nad Benešem”. Článek s tímto nadpisem se objevil v únoru tohoto roku v Heimatbote, což je lokální mutace mateřského periodika Sudetendeutsche Zeitung, pro Tachov a Hošovský Týn - hlásné to trouby sudetských Němců.

  V článku se popisuje jak je motivující, když Plzeňský Prazdroj bezplatně převedl prakticky zadarmo zámek Lázeň v Chudenicích na potomka šlechtického rodu Karla-Evžena Černína, který se dříve soudil o tento objekt se státem, a neúspěšně.

  Ano, vše vypadá na legální obchodní transakci mezi soukromými subjekty, ale nelze zapomínat na jisté dobové kontexty. Vkrádá se otázka: “Kdo a z jakého důvodu je vlastně zodpovědný za to, že zámek Lázeň nebyl při dřívější privatizaci státního pivovaru vyňat z jeho souhrnného majetku a nebyl ponechán ve vlastnictví státu, a tudíž takto nemohl být podle Benešových dekretů a dalšího rozhodnutí českých soudů nyní předán Černínovi?” Stejně tak jako další majetek zrádců a kolaborantů, o kterých dekrety presidenta republiky hovoří? Mám nyní na mysli poválečným parlamentem ratifikovanou právní normu č.108/1945 Sb. – Dekret presidenta republiky, ze dne 25.října 1945, který nařizuje konfiskaci nepřátelského majetku a upravuje činnost Fondů národní obnovy.

  Dalším podstatným aspektem je v tomto smyslu nedávné přijetí tzv. Lisabonské smlouvy Českou republikou. Podle mého názoru se brzy začnou objevovat četné žaloby směřující k dalším restitucím nejen německými, ale i jinými žadateli, těmi, kteří dle doposud platné české legislativy neměli na majetek právní nárok, tzn. že například při světovém válečném konfliktu zradili naši vlast nebo se provinili úzkou spoluprací s německými okupanty. Často ani neměli české občanství či jim bylo po válce odňato.  

  A není divu, že tak budou činit, byli by sami proti sobě! Když jim v dnešní době nepopsatelného právního chaosu, ubohého ekonomického a morálního stavu společnosti, ztracené síly českého státu, vše po neblahém působení posledních vlád, ať již pod vedením ČSSD či ODS, k tomu okolnosti nahrávají.

  Příslušné dobové dokumenty, potvrzující stávající právní stav, se začínají jaksi někam ztrácet, nejsou-li pryč již dávno. Právníci budoucích restituentů si již brousí jazyky, ví totiž dobře, že v naší zemi je politická a soudní vůle k zachování majetku v českých rukou bohužel na bodu mrazu.

 

 

Stanovisko k fotbalovému utkání ligy mistrů Viktoria Plzeň : FC Barcelona, 3.11.2011

      Herní rozdíl mezi plzeňskými hráči, ceněnými na fotbalovém trhu miliony a těmi barcelonskými, zpeněžitelnými za miliardy korun, byl sice markantní, ale přesto všechna čest hráčům a funkcionářům Viktorie.  Za to, do jakých pater vrcholného fotbalu, nechali sobě i nám ostatním nahlédnout. Musím se však současně přiznat, že mi tento ojedinělý zážitek v průběhu ostře sledovaných plzeňsko – barcelonských klání, pokazily dva momenty.

     Prvním z nich byla, již dlouho před prvním výkopem v katalánské metropoli, poraženecká nálada plzeňského mužstva, podbarvená prakticky nulovým fotbalovým sebevědomím, což se dle mého názoru později odrazilo i v předvedeném výkonu, ať jej již subjektivně posuzujeme z jakéhokoliv úhlu pohledu. Toto se našim fotbalistům až takto nikdy v historii nestávalo.

     Druhým, a snad ještě horším, negativem byla tzv. "dresová hysterie". Ani ta plzeňskému týmu k ničemu kloudnému nenapomohla. Z mediálních zpráv jsme se mohli, díky jejím projevům, denně a obšírně dozvídat, který z hráčů Viktorie touží po jakém dresu barcelonského protějšku a co vše udělá proto, aby jej mohl získat do svého "soukromého vlastnictví".

     Celý "směnný proces" byl údajně již nastartován některými plzeňskými hráči při mezistátním utkání ČR – Španělsko, nabíral sílu v prvním střetnutí týmů v Barceloně a byl završen zběsilým honem na "vzácné dresy" po závěrečném hvizdu v pražském Edenu. K "převlékání" došlo ale již prý v průběhu poločasové přestávky! "Nejvíce postiženým", nebo spíše "největším štvancem", byl hvězdný Lionel Messi a zejména jeho, asi jen lehce propocený dres. Ten se stal středobodem zájmu, možná až komického honu, ze strany Plzeňanů. Ve zpětném pohledu tak asi nemůže překvapit informace, že někteří hráči českého fotbalového mistra se v médiích před oběma střetnutími vyjadřovali často spíše k procesu směny tohoto dresu, než k průběhu a samotným okolnostem významných fotbalových duelů, což by mělo být k vážnému zamyšlení.

     Věřím, že zisk takovéto vysoce ceněné relikvie by potěšil asi většinu z nás "postižených" fotbalem, ale zkušeného profesionála by měl nechávat spíše chladným, a to alespoň do doby, než rozhodčí naposledy foukne v zápase do píšťalky. Dokonce se domnívám, že tyto osobnost hráče ponižující aktivity nejenže pozitivně nepřispívají k hrdé tradici a zavazující historii stoletého fotbalového klubu, ale mají i zhoubný vliv na aktuálně předváděnou hru týmu, neboť zcela logicky se myšlenky fotbalisty, místo na herní projev, upínají jiným, nevhodným směrem. V tomto případě k cizímu dresu, jakémusi novodobému fetiši. Jak tento zjevný psychologický rozpor vyřešit, tak zůstává námětem klubovému managementu nebo týmovému psychologovi.

SROVNEJ S NĚMECKEM:

 

  BLESK - sport

 

 

Stanovisko k přímé volbě Miloše Zemana prezidentem ČR, 28.1.2013

Zvolení Miloše Zemana český prezidentem zcela podporuji, neboť jeho protikandidát Karel Schwarzenberg by byl pro Českou republiku zcela nevhodnou až nepřijatelnou "hlavou státu". Jsem proti zrušení, ale i jakémukoliv zpochybňování Dekretů presidenta republiky E.Beneše, pranýřování odsunu kolaborantů a zrádců i celkovému přepisování výsledků II.světové války. Knížete jsem osobně viděl na srazu německých vysídlenců v Plzni, kde jim vyjadřoval svoji podporu. Mým favoritem byl v I. kole prezidentské volby Jiří Dienstbier, avšak v kole II. jsem byl nucen podpořit tzv. menší zlo. Člověk, který je pro velkou část národa symbolem staletého šlechtického útlaku a propagovatelem archaických feudalistických tradic, založených na povýšenectví, vlastnictví obrovského majetku na úkor ostatních, disponující švýcarským občanstvím, uznávající Kosovo, ale i aktivním místopředsedou české vlády, která svojí politikou doslova ožebračila a k tomu zadlužila české občany, nemá na pražském hradě co pohledávat. Hrdě se hlásím k národnímu vlastenectví, socialistickým idejím TGM, spojeným s českou státností. A toto pan Karel Schwarzenberg, přímý ideový pokračovatel Václava Havla, pro mě nikdy nesplňoval, stejně jako jeho neblahý vzor! Proto můj hlasovací lístek podpořil Miloše Zemana.